Anotace: Snění je nádherné, ale vždy se musí procitnout, ač je to někdy bolestné...

Vystoupil ze stínu planety,
tajemný, bezbřehý,
s vůní mandarinek
splynul v nekonečné souběhy.

Zažehla jsem po svíčce
za každou z neděl,
když s orgasmem Edenu
sen urputný boj sváděl.

Jako déšť v údolí Rhôny,
umývám duši zdrásanou,
jenž ovlaží zapálené city;
jen tak bolet přestanou.

Svůj danajský dar
smotaný z bájesloví
už snad od kolébky
úsvit mi do srdce vloží...

Publikoval(a): Lugilla, 20.8.2012