Anotace: Nesnáším loučení!

Na rozloučenou

Přešel mě humor ke konci prázdnin,
nikdy jsem nečekala, co se ještě dozvím.

Slunečná neděle, klidný pozdní večer,
proč člověk milovaný dnes navždy odešel?

Nikdy jsem nevěřila v boha, nevěřila v nebe,
avšak kamsi do nebes posílám teď Tebe!

Ze rtů zmizel mi úsměv, přešla mě veselá píseň,
už také vím, jak asi chutná člověk a tíseň.

Já byla v poměru pokrevním zcela cizí,
Tys však obdarovalas mě láskou čistou a ryzí,
tak proč vše krásné během chvilky zmizí?

Nyní ruku svou pokládám na srdce,
vzpomínky na Tebe jsou ukryty hluboce,
vím, že jsi byla, jsi a navždy budeš!
Už teď mi ale chybíš, ach, babičko, vrať se…

Život jsi neměla zrovna sladký,
prošla sis i krutostmi války.
Tvůj milovaný manžel zemřel brzy,
jak často jsi mi říkala, jak Tě to mrzí!
Ale teď? Znovu se setkáte!
Běž tedy za ním… Již čeká tě.

Na tváří mé stéká pomaličku slza,
já stále pokouším se být dost silná,
jenomže se mi tak stýská!

Jak snadno všechno končí,
podívej, hle průvod smuteční!
Svíčku v ruce svírám i já,
plamínek pomalinku dohořívá.

Vlastně Ti to stále sluší, vypadáš jako ve spánku,
já Ti tedy, jen ty nejkrásnější sny přeju!
Nechť máš v duši pokoj, mír a lásku…

Proč jsem Tě tenkráte nedržela déle?
Teď věřím, že bylo by mi hned zas lépe.
Čas však nevrátím. Ten si plyne…

Babičko, oči mé už nevidí, ale koukám vzhůru,
snad jednou zažehnám svou zlou noční můru.
Děkuji Ti za všechno, byť rychle to uteklo!

Do nebe posílám Ti ještě krátký vzkaz:
v mém srdci žiješ. Vzpomínkou ožíváš.
Dobré ráno…

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 14.8.2012