Anotace: ...

Jen nerada tě nechávám jít,
vzduchoplavebníku,
jenž mizíš
z obzoru vypitých křivd;
snad navždy zůstaneš
alfabetou mých vjemů,
tím podmračeným beduínem,
jež k modlitbě breviář otvírá

Nebesa brzy povijí novoluní.
A žena vprostřed měsíce
otupí náruč skalisek,
která palčivě nedá spát...
Pošlu ti kyprou stupnici aioly
a pohlednici z Buenos Aires.

Vodosnubnost se rty,
přeněžnělé zvrhlosti odpustí -
chci přičarovat si dimenzi,
ve které miluji a vím proč.
Hlubiny ran vláčím stále s sebou,
i když bledničky tvých rukou
mnohé zhojily

a v duši mi zbyl
snad jen
disneyland...

Publikoval(a): Lugilla, 9.8.2012