- někdy je dobré žasnout všímat si všeho jako poprve se narodit každý kdo sem přijde
1/ Jak žije se dnes těžce, když si jen v roli běžce? Když se chceš najednou zastavit, všichni tě chtějí odstranit? Máš šanci se nadechnout,
Já jsem a Ty jsi, ať je mým krédem! Je čas naslouchat druhým, jejich slovům a jejich prosbám, je čas empatie. Nyní se vnímám jako bytost, jež se chce stát celistvou, milující a nádhernou, být srdcem, které přijímá lásku shůry a tou nechť je naplněn každý můj den, láska k bližním
Z fotek vidím že... byl tu vždy pro mě můj Petr, pejsci už od samého začátku tu byly zvířátka, v mých 6 letech mi mamka koupila žehličku suchozemskou, mé první zvíře. Pak myši, křečci psi ano psi ty tu byli od mých 9 a močata, kdyż vidím tenhle svět, myslím že sem byla hodný , ci
Je 17:27, od 6 ráno jste rodičové pryč a přídete v 6 večer... Byla jsem u vás nahoře,sama, už bych se tam spátky k vám nevrátila bylo to smutný, děsivý bylo to to jako bych na svým náhrobním kameni stála a sama na sebe se dívala a tady jsem dole ve vílím domečku šťastná, tak píšu
Fotky....Ráda fotím, vždyť z fotek jde tolik vyčíst... Fotky jsou pipsaný list, báseň kterou chci číst... Z fotek jde vyčíst , že vše je, bylo jinak...Úryvky dějů a bolestí a taky lásky, bolestí v lásce všeobecně,v úžasu vídím na fotkách co uniklo v automatickém braní situace...
Vážím si těch co při mě vždy stáli,když jsem byla já a oni a můj boj se životem neustálý... Je to manžel a nejkamarádka Stáňa. Teď je to jiný život je šťastný jen to zdraví je slabší, vážím si svého syna, co vše změnil v krásu lásky přijetí rodiny, tedy mají rádi alespoň mého Jar
Hořící keř Marie Bernadeta Sbírka lyrických polemik o životě 2023 - Hořící keř
Lidé se nemění, ani Ti nejbližší.Mění se jen situace....A změnit se musím já, v přístupu a řešení sitiací a víc používat rozum na řešení situací ale i srdce ale tak nějak že to nikdy nebude úplně krásné, ale bude to přijatelné pro obě strany.To je celá pravda, celé tajemství....V
Zaplatila sem daň. Daň za život.Zaplatila jsem horším zdravím. Mohla jsem umřít mnohokrát apoprvé ve 22 letech. Od té doby sem bloudila a hledala štěstí v životě, vlastně proč tu být.... A pak jsem na sobě zapracovala, když jsem se že všeho pomalu dostávala, z hrůz.Potkala jsem m
Semínko obsahuje genetickou informaci o vlastní identitě, kterou vytvořila předchozí rostlina. Celý její život jí ovlivňují vnější podněty. Nedokáže zasahovat do vlastního osudu, tudíž jen nechává sebou prostupovat vše, co se jí dotýká. Vhodné i nevhodné podněty vstřebá. Vhodné v
Společnost je jako déšť tvořený jednotlivými kapkami vody, které pomalu ale jistě, společně umírají na rozpáleném chodníku. Vnější vlivy(hmotné) převáží živé. Hmota je oproti životu stabilní a odolává času a prostoru daleko déle bez negativních myšlenek a činů. Požíráme a absorbu
Takže, smysl života - není to o nadvládě, množení nebo jiných zřejmých sračk*ch. První nespokojená živá buňka pozřela neživou, jak už nyní víme. Pozřela jí, když se zdvojila. Lidský mozek většinou nedokáže pochopit dvě situace najednou, takže jste to ani pochopit nemohli... Jedná
Druh se shlukuje s druhem a platí to i pro prvky... To znamená, že základ(prvek) se nikdy nedá změnit, protože si opět můžeme říct, že na všechno je stupnice a prostě cokoliv prvotního, zůstává takové jaké je. Vysvětlení: Kdyby číslo 1 se změnilo na číslo 2, musela by být existen
Čím začneme:) Co třeba písmeno T - samozřejmě znamená smrt, konec. Ztotožňuje se s lidským tělem bez hlavy. Když přidáme nahoru kuličku, máme kompletní lidské tělo, které symbolizuje život po životě. Přemýšlející vědomí(kulička) pokračuje po smrti(vodorovná čára) těla nebo-li hmo
Procházíme stádiema od první buňky na Zemi. Množení, velikost, teplo, mimikry, vnímání, přemýšlení, Nadvláda - vše se odehrálo chronologicky dle podmínek naší planety Země, která nás předurčila jí vládnout. Jak jsem říkal dříve, na všechno je stupnice. I myšlenky jsou odstupňovan
Prostor vznikl uvnitř prvotní hmoty za pomoci živé buňky, která neunesla tíhu vlastní existence. (Živých buněk tam bylo pravděpodobně nespočetně, ale stačila jedna). Jakmile se buňka rozdělila, pozřela prvek, vznikl prostor a náš první černý kus vesmíru byl na světě. Proto je to
V povídání o tom co by bylo kdyby jsem použil slovní spojení emocionální výplach. Řekl jsem, že o tom třeba někdy příště. Tak teď je tady to příště. Ať chceme nebo ne emoce známe všichni. Všichni do jednoho. Setkáváme se s nimi od nejútlejšího věku, v době dospívání i během dospě
Dlouho jsem přemýšlel jak tuhle úvahu, nebo povídání vlastně začít. Vezmu si na pomoc jeden oblíbený citát. Přátelé jsou jako andělé. Dají nám křídla ve chvílích kdy ta naše zapomínají létat. Je to přesně tak. Kamarádů a známých mám desítky. Lidi které znám různou dobu, z různých
Ráno v koupelně. Nerozhodný pohled do zrcadla. Ach jo, zase další šediny ve vousech a vedle mě jen o málo nižší stvoření které mi říká tati. Jo, jsem prostě starej vořech. Ne, to bych si křivdil, ale bude mi sedmatřicet a tak snad můžu trochu bilancovat. Zase ne, bilancovat je šp
Můj vlak uhání, lpí na svých kolejích, nechává se jimi vést. V každém vagonu je kousek mého já a v každém volném kupé místo pro nový příběh.
Pozitivních vzpomínek není nikdy dost, pojďte tedy, pamětníci, se mnou vzpomínat. Na cokoliv z dětství, třeba i na dnes už zmizelé kytky z louky, slzičky, zvonky, pomněnky, na ovocné aleje, které jsme nebyli líní spásat, na naše hloupoučké hry typu Honzo, vstávej, kuličky, schovk
V zapadlým pajzlu, Desítky trosek svírá v ruce svou lahev svůj kousek štěstí, který si brzo vychlastaj… Trosky života, co nikdo nehledá, pusto a prázdno v místnosti nikoho…
Život je plný lovců a kořistí,často plný zoufalství a triumfů lidí... Predátoři v lidské říši, jsou zvláštní, co vede jejich životy? Jsou to především zranění z předchozích bojů. A predátoři často vraždí na popravišti životních her...Kdo bude vítěz a kdo poražený?
Přemýšlím o ničem. Tedy hlavně o sobě. Kdo jsem, kde jsem, kdy tu jsem, proč jsem Kdo jsem nikdo,
Víš člověk v životě hodně tápe, čím chce být, čím bude. Na co má a co dokáže. Člověk, každý z nás, má nějaké sny, přání a touhy. Ale život je moc krátký na to, aby člověk přemýšlel nad tím, zda to co udělá bude správné. Dokud to neuděláš, nikdy nebudeš vědět, jestli
Tak už je to tu zas. Sotva uklidíme po létě zahrádku a plavky do skříně, už nás masírují obchody apely k přípravám na největší svátky roku. I ta rotace dnů v roce se nám s přibývajícími léty nějak zrychluje, než se člověk naděje, rok končí. Trochu ve stínu Vánoc si stojí v těchto
Pokud bych mohl popsat současný svět v pár slovech, zvolil bych chaos, materialismus, egocentrismus a hamižnost. Žijeme ve světě, ve kterém je taková přemíra informací, že z nás dělá hlupáky. Je opravdu těžké určit, zda jsou informace pravdivé či nikoliv a proto dnes nemáme víru
Pár slov v sobotu ráno. Je sobota ráno, venku tma, lidi spí. Jenže já ne. Pustil jsem si rádio, hrají Wild Horses od Rolling Stones. Hezká bluesárna, takové mám rád, jakože Stouny jinak nemusím, jsou uřvaní. Muzika je prima věc, posloucháš, nemusíš na nic myslet. Jenže ouha, brou
Existuje jedno velké všeobklopující vědomí, které existuje všude a v každém čase, nepřetržitý a nekonečný proud. Avšak pro to, aby se mohlo projevit, potřebuje bytost. Možná že příčinou vzniku života, to, proč vzniká život je právě existence tohoto vědomí, které ve vhodných podmí