Byla jedna malá holčička jmenovala se Pomněnka, měla velké modré oči a blonďaté vlásky. Pomněnka měla spousty zvířátek o které se hezky a s láskou starala. Zvířátka byla její největší přátelé, protože nevěděla jak si získat lásku lidí a tak neměla moc kamarádů... Od rodičů lásky
Jdu zimní krajinou a z lavičky se ozývá hlas: "Prosím, pomoz mi, než pro mne přijdou!"..., v tom domě na rohu pro mne mají připravenou postel!" Vezmu lehoučkou duši na ruce, držím ho v náruči,
Potulný válečník Bron stanul před hustou džunglí. Za zády měl koryto vyschlého moře, které kdysi oddělovalo kontinenty. Podivná džungle, pomyslel si. A vskutku, tvořily jí pouze podivné stromy s kmeny, které vypadaly jako porostlé šupinami a zcela bez větví. Bron znejistěl. „Co z
Že je svět podivné místo věděl i Bron, potulný válečník. Patřil k národu staršímu než Řím, než Čína, dokonce starší než starověký Egypt. Měřil skoro dva metry, byl mohutně stavěný a pod kůží se mu rýsovalo ocelové svalstvo. Jeho údělem bylo cestovat po světě a hledat zapomenuté p
Býval jsem žebrák. Lidská troska žebrající na ulici, vychrtlý strašák v otrhaných šatech škemrající o jakýkoliv příspěvek. Neustále jsem cestoval, měnil stanoviště. Jednou jsem žebral před branou starého zchátralého kostela, odloučeného od ostatních budov. Moc lidí kolem nechodil
Vypravěč Byl první týden dlouho očekávaného jara. V paláci se rozehrával orchestr barev a světla prosvítajícího skrz barevná sklíčka lomených oken. Všichni byli v dobré náladě. Princ dnes očekával návštěvu, věrného přítele z Francie. Nemohl se na něj dočkat. Byl jediný, ke komu m
Kapitola 1. Zrození "Schovejte se do svých domovů ,zavřete okna a buďte v pozoru!" Hlásal noční hlídač bijící na zvon,když spatřil na obloze rudý měsíc.Rudý měsíc není dobré znamení .Ve vesnici byla panika a nezvoza,každý se chopil meče,muži byli připravení bojovat a ženy se scho
Předmluva: Věříte na duchy?Já až do nedávné doby nevěřil. Jsou však v našem okolí místa i časy v nichž je možné témeř cokoli. Záleží jen a jen na nás a paní Náhodě, abychom byli svědky oněch neuvěřitelných zjevení. Nejsem strašpytel ani hrdina bez bázně a hany. Večerní procházka
Vlhká letní noc, vyšňořená nespočetným množstvím hvězd, probouzela v Aziře romantickou náladu. Oficiální pozvánka na Velký potlach byla příjemným překvapením a zároveň i oceněním její schopnosti. Dobře věděla, že závistivé kolegyně měly proti její přítomnosti námitky doprovázené
Zasloužím si to nejlepší.Nejlepší péči skvělé dary.Zasloužím si být hýčkanána a to ve všech možných úrovních.Odměnu za takové zacházení,semnou je vděčnost,co je pozitivní vlna,která pak zpětně přinese to nejlepší. Je čas,abych s radostí přijala do svého života bohatství.Pravé při
„ Zbláznila ses? Tohle nemůžeš chtít po nováčkovi. Vždyť je to ta nejtěžší úroveň. Pokud si ji teď ještě nezvýšila. Tohle by ti testovací komise nikdy neuznala.“ Byl jsem naštvaný. Právě mě připravila o možného parťáka. Bylo ale vidět, že si to neuvědomovala. „ Ale no tak. Nestoj
„ Vstáváme je čas na trénink. No tak dělej. Dneska nás čeká náročný den“ moje šéfka Ženet poskakovala po pokoji a roztahovala všechny závěsy, aby slunce proniklo do mého pokoje a já se vzbudil. „ Luisy no tak dělej. Ať už jsi na nohách. Takhle to nestihneme. Já už připravila tělo
Lovec Prolog: „Stůj! Mně neunikneš! Víš to moc dobře.“ Křičel jsem tak až mě bolelo v krku. „ Ne…………..prosím ne.“ Opakovala neustále dokola mezi vzlyky, ale ani se neohlédla. Neustále běžela vpřed. „ No tak stůj. Nenuť mě použít žihadlo. Víš, co by to pro tebe znamenalo.“ Nenávid
Bylo slyšet jen šustění listí. Vlčice Brixie se krčila po boku Falca v noře a čekala. Co bude dál? ptala se sama sebe. Falco ji něžně olzl a zašeptal ji Neboj, dobře to dopadne. Sníh se sypal po pytlech. Les byl zavalen sněhovou nadílkou tak moc, že ani vysoká zvěř nemohla projít
Tma… Ticho… Teplo.. A klid ! Les se zdál temný, pustý a opuštěný, ale to jen pro člověka bez nadání a pocitu chápat. My jsme viděli krásné útočiště s hojnou nadílkou. Naše oči oplývající magií viděly domov. Už dlouho jsme putovali a schovávali se před lidmi, a proto jsme byli una
Mantarové! Děsivý a šílení přisluhovači temnoty se vydali na cestu za kamenem světla, aby světlo zničili a podrobili si celou zem Kalio. Na rozdíl od nich se D'henové snaží světlo zachránit. Mezi nimi je i nová učednice Ralli, která sice moc neoplývá silou, ale v hbitosti, rychlo
Mezitím, co se král obával o svou moc a snažil se skrýt to, co nemělo být objeveno, se na druhé straně údolí Ith’illendil odehrával jiný příběh. Na hoře Gol’den Mu, známé také jako Zlatá trpasličí hora, kde žili již věky pouze trpaslíci, objevili lidské dítě, které svírala mrtvá
Slyšel, jak někdo něco říká, ale nedokázal pochopit význam slov. Neměl ani sílu otevřít oči, aby mluvčího spatřil. Jeho tělo se kamsi propadalo a jediné, co dokázal vnímat, byla bolest a chlad, jenž se mu pomalu šířil po těle. Zvuky okolí postupně utichaly. Otupěl. Zvolna, jako o
Chlad se mu zavrtával do morku kostí. Jediné co slyšel, byl tep jeho vlastního srdce doprovázený praskáním ohně. Nevěděl proč, ale měl pocit, že samotné zdi sledují každý jeho krok. Zdálo se mu, že není vítán, a přesto byl trpěn. Ani nevěděl, jak ho něco takového napadlo. Černé z
V ulicích se proháněl vítr. Cítil jeho mrazivý dech na tvářích. Ve vzduchu se tetelilo očekávání. Byl blízko. Náhle, jakoby odnikud se z přítmí vynořily zdi Labyrintu a shlížely na jeho plížící se siluetu s tichou hrozbou. Uvítal ji, z nepochopitelného důvodu ho těšila. Přestože
Probudil se, ale oči neotevřel. Ležel nehybně a poslouchal ticho, které jej obklopovalo. Napůl očekával návrat spánku, ale ten nepřicházel. Konečně rozloupl víčka. Obestírala ho tma prozářená jen stříbrem měsíce. Posadil se na lůžku, do chodidel ho zastudila chladná dlažba Rozhlé
Regard stál na okraji útesu a sledoval, jak se sluneční kotouč škrábe vzhůru, téměř ukrytý za oponou sněhových mraků. Svalnaté paže držel složené na prsou. Za jeho zády vládl čilý ruch, ale on ho ignoroval. Působil dojmem, jakoby se ho přípravy na odchod ani netýkaly. Proč by to
Zalapala po dechu, do těla ji bodalo tisíce ledových jehliček. Voda vířící pod jejíma nohama ji opět stáhla do modročerných hlubin. Pokusila se dostat nad hladinu. Nemohla. Okolní chlad jí tlačil bolavá žebra a každou chvilku ji připravoval o cenné bublinky vzduchu, které stoupal
Byla to noc jako každá jiná, ovšem měla přinést horší a krutější zítřek. Na vrcholu Rudé hory, kde vždy byla tma a chlad, dnes šlehaly jasné plameny z jeskyně, kam se nikdy nikdo neodvážil vejít. Možná to bylo její temnotou, možná zvláštními zlými zvuky, které se odtamtud linuly
Chladný měsíční srpek matně prozařoval mléčnou mlhu. Lovec téměř něžně přejel ukazováčkem po mělkém otisku bot. Tiše se zasmál a upnul zrak do tmy, kde se mu stopy pozvolna ztrácely. Ze stínu kdesi za jeho zády se ozvalo krátké zavytí. Muž se pomalu postavil, ale neohlédl se. Chv