Havel Václav

Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.

Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.

Při vyslovení názvu "Česko" po mně lezou slimáci.

Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.

Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.

Československo už neexistuje. Nezanedbatelná část slovenské společnosti podpořila ve volbách politickou reprezentaci, která dala po složitých státoprávních jednáních přednost samostatnému státu před další existencí federace. Češi tuto vůli respektovali. Přesto nemá smysl si namlouvat, že se nic nestalo. Mnozí z nás, byť možná v podvědomí a nepřiznaně, pociťují rozdělení Československa jako neúspěch. Bylo by nepřirozené, kdyby tomu tak nebylo.

Co si může autor víc přát, než aby hra byla chytřejší než on a vždy v nových souvislostech odkrývala nové významy.

Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem se svým skautským oddílem také sjížděl řeky a prožíval podobná dobrodružství. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že jeho myšlenky jsou stále aktuální a oslovují mladé lidi. Skrze pestrý program, který skauting nabízí, získáváte dobré návyky pro život ve společnosti a svou další činností jí prokazujete nezištnou službu. Naše země takové občany potřebuje.

Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější.

Fráze organizuje život, fráze vyvlastňuje lidem jejich identitu, fráze se stává vládcem, obhájcem, soudcem, zákonem.

Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.

Havel je intelektuál, hrdina, zbožňuje hudbu. Je to fascinující člověk.

Havel vítal v Praze Dalajlámu, ale na občany své vlastní země mnohdy neměl čas. Sbíral ceny a medaile po světě. Ale proti porušování lidských práv v Česku se nijak výrazně nepostavil.

Nesmírně jsem si [Havla] vážil jako autora, považoval ho občansky za svůj vzor a osobně za přítele. Tento vztah trvá dodnes a ani smrt na tom nic nezměnila.

Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.

Svět je ztracen jen do té míry, do jaké jsem na světě ztracen já sám.

Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má.

Je to překrásný příběh - vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem. Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat.

Politika by neměla hrát roli estrády.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži.

Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.

Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.

Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.

Když se stal [Havel] prezidentem, tak vůči mně a mé rodině dělal kroky, které jsem nečekala a strašně mě zranily. Velmi bránil vydání mé knihy Indiánský běh. Absolutně jsem nečekala, že mě budou prezident a další lidé nutit, abych vyškrtala některé pasáže. Můj otec Pavel Kohout mě také nutil ke škrtání. Takže já jsem vlastně i ve svobodných poměrech, o které jsem velmi usilovala, nečekala, že toto zažiju.

Havel se během jednání ukázal jako schopný organizátor, který dokázal řídit svůj tým, formulovat cíle a zobecňovat závěry z těchto jednání. Byl šikovným vyjednavačem, který měl cit pro kompromis. Pro mě jako politologa bylo zajímavé sledovat, jak Havel po získání moci tyto vlastnosti postupně ztrácel.

Soukromý život bez dějinného horizontu je čirá fikce, atrapa a vposledku vlastně lež.

Tajemství budoucnosti kultury je obrazem samé záhady lidského ducha.

Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární. -- podvržený citát

A až to bude nejblbější, tak najedou se to začne obracet k lepšímu.

Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.

Politika skutečně obsahuje bezpočet různých pokušení, a když jí člověk podlehne, mohou ho trochu deformovat.

Přirozené sympatie lidu jsou většinou na straně rebelujících.

Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.

Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni použít.

Daly by se shromáždit asi validní právní důvody, proč by KSČM rozpuštěna být mohla, [ale zdá se, že k tomu není dostatek jakési obecné politické síly.]

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů - lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.

Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto.

Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.