Labyrint

Labyrint Cesta je stále dlouhá a tvá síla pomalu upadá. Zdi temné a vysoké vidíš, dlouhé, vlnité cesty počítat začínáš. Cesty jsou stále delší a delší, sílu, radost a krev ti pijí. Plný zmatku a strachu stále bloudíš, cestu konečnou stále nevidíš. Jediný přítel ti na nebi pluje a svým zářivým pramenem ti cestu ukazuje. Jasný úplněk ti trochu síly dodá, ale v tvé cestě ti moc nepřidá. Záludné pasti a klacky ti osud pod nohy hází a tvůj boj je stále těžší a těžší. Sílu a odvahu ti přece jen někdo dodává, i když při tvém boku ti teď nepomáhá. Střípky času ti obrázek ukázal, že i hebká tvář své trny skrývá a slzy bolesti v tobě nejistotu vyvolal. Již i ta nejkrásnější růže tebe poškrábala, ale tak velkou bolest v tobě přece jenom nevyvolala. Jelikož víš, že tato krásná růže, část tvého hledaného světla je. Tvé světlo a tvůj anděl daleko od tebe jsou a v tvé trnité cestě ti bohužel nepomůžou. Sám se proto na cestu vydáváš, bolestné rány při cestě počítáš. Při tvé cestě tě hustá mlha zahalila a tvá postava v ní nakonec zmizela.