Naděje umírá ztracená v sobě,
tělo mé mladé spočine v hrobě.
Již nikdy nespatřím tváře svých rodičů,
již více s osudem nedám hru v karty.
Mince pro Charóna přes řeku Styx,
tajemné vědomí kosmické mantry.
Zvedne se příliv, mé tělo odplaví,
do říše věčnosti mou duši vypraví.
Snáší se déšť naděje uvadá,
svírá mě tíseň beznaděj dopadá.
Chodník se blíží jak řítím se k zemi,
most v Pražském údolí, tělo chvěje se mi.
S plesknutím žuchlo, a chvění ustalo,
srdce mé zmatené právě tlouct přestalo...
MLADEJ BLBEJ MRTVEJ
Publikoval(a) ZENITZERO666 dne 7. června 2011
Anotace: Jsem děsnej tragéd. Zas mě nenapadlo nic optimističtějšího. Tak to aspoň věnuju mladejm lidem co z hecu riskujou život nebo si na něj dokonce sáhnou kvůli nějakýmu zklamání sami.
Moc se mi líbí název: mladej, blbej, mrtvej... :o)) Myslím, že ten to pěkně vše vystihuje...
A vše vystihuje i obsah.
Děsivý příběh až z toho mrazí.Ale napsaný je mistrovsky.Super.
Neni to špatný, ale jedna poznámka - srdce není nikdy zmatený, zmatený jsme my - o důvod víc ho posluchat ;-)