Vyslanec
Kam kráčíš, vyslanče,
a kým ty jsi vyslán?
Za svým štěstím spáče,
bdělostí vysáván.
Hlasem z hloubi nitra,
ze sídla poradce.
Jenž jen v nouzi vítá,
a poradí krátce.
Člověk dnem zahalen,
přemírou významů.
Kde tu se svým málem,
ztrácí víru samu.
Co vše již doléhá,
na duši znavenou.
K spánku jež uléhá,
se snovou záměnou.
Spornému
Kdo, komu, proč a jak,
projeví i atak,
byť, jen jako náznak.
Kdo?
Značen
do-
tlačen.
Komu,
v moci
dojmu
emocí?
Proč?
Sám
otoč
klam.
Jak?
Přidat
znak
a vídat.