Prapodivná zřícenina
v mezidobí smrti
vpodobněna do duše
co mě drtí.
Odejmu Tvůj smutek i žal
budu špinavá
jak říční kal.
Obejmu Tvé srdce
zbydou mi olověné ruce.
Jen sobě se později
stěží mohu práva domoci.
Skočím ze všech věží
....a život běží....
Zrůdná touha života snímání
budiž,přivítej svítání.
Nechej mne marnit.
Kopni mne při odcházení
nejsem k zastavení
nehodím se k zotavení.
PRAPODIVNÁ ZŘÍCENINA
Publikoval(a) Lavander dne 12. dubna 2011
Anotace: Můžeš vzlykat,na život je třeba si zvykat.
Krásná ukázka tragiky rezignace na život. Má to hloubku jak Macocha.
Souhlasím s komentářem a dodávám že dost dobrý.