Blankytné sny

Les stále unavený tíhou zimy už šumí si tóny předjarními a smutné pařezy po loňském kácení výhonky obléknou do svých zelení I rašící trávy silný dech se naplnil tajemstvím slunce ve zlatých kuželech proniklo v lese vším Když v holých větvích dosud nešelestí jen navzájem se dotýkají tiše tím zvěstovatelem radosti a štěstí je prostý posel květinové říše To je ta chvíle, kdy není třeba slova kdy ladoněk vůně zavane znova a něžný ten kvítek zdá se mi malou kapičkou nebe na zemi Ty kdo hledáš bleděmodrý klid věř že čas nejde zastavit zajdi za ladoňkami časně z jara nenech si ujít skutečný sen ten který nám příroda darovala sen s blankytným kobercem