Medvídě na lovu

Batolí se medvídě z kopce dolů k řece, ulovit si lososa není těžké přece. Máma si šla do lesa a mě v bříšku kručí, naříká si medvídě, přitom trošku bručí. Došlo k řece v údolí, na břehu si sedí, kousek od něj z mělčiny, ryby drze hledí. Máma tady včera měla rybu hned, vzpomínalo medvídě a vrhlo se vpřed. S odrazem pak žbluňklo přímo mezi ryby, při následné kontrole ryba v packách chybí. Nedaleko ve vodě říční vydra zírá, připlavala kousek blíž a uctivě kývá: „Byl to gejzír pořádný a já mám dobrý vkus, za takový skok do vody já dám ti rybu - kus!“ Pěkně tučnou rybu pak dala k patě stromu, s rybou méďa uhání svahem vzhůru domů. Máma večer ptá se, jak chytlo rybu v řece, „za sportovní výkon já mám rybu přece!“.