Hosté lásky.

,,...navracím-li se snad ke svým potemnělým stránkám v podobě kýženého smutku co otvírá se zahaleným brankám síla chtění, podmíněna touhou lásky chvění všechno zničila V propadlišti bolesti zapomeneš na všechna neštěstí a síla smutku se navrací k samotě v tiché opuštěné němotě A tisíce tvaré myšlenky budiž nicoty milenky V úzkém kruhu dˇáblova běsnění nesmím zapomenout na snění Život lépe pochopit a hlouposti ve tvaru blbosti netropit Nelze se vrátit zpátky ke startu ani utonout ve věčně nekonečném restartu I když mne tímto opouštíš ve vlastní nevědomosti se zločinu dopouštíš Víš,v temném koutu postele smutek mi leze po těle Žal budiž mi neodolatelnou touhou Tobě na duši šmouhou Náhle přišel pocit bez jména a řekl"-budˇ moje doména-" Já reakci mu žádanou nedala s mylným dojmem, že jsem se tak nijak nevzdala Obehnána temnou vysokou a pevnou zdí upadám do náruče cti jenžto mne odnáší hlouběji do samého nitra prý mne vrátí zítra Setrváváme každý sám a tak pýcha zosnuje nám plán jenže mě se chce zavolat Tě domů a vyhnout se pýchy zlomu a vyhnat ji tím z domu Ale když Tě volám moje slova se ztrácejí kdesi v dálce nedopustˇme aby naše srdce podlehla válce...,, -------------------------------------------------------- PEPÍČKOVI,hýčkejme si naši vzájemnou úctu a lásku i nadále DĚKUJI TI --------------------------------------------------------