Jsou zdroje světel, taky stínů
sahající k nebi až,
jsou mrakodrapy plné snění,
sny jako má osobní stráž.
Avantgardou fantazií
nechám věst svůj osud,
přetváří se v poezii,
i ona mne povznáší dosud.
Mám ji stále neskonale rád,
co si ještě mohu přát?
Myšlenkami se mě snaží hřát.
I ona má svůj pevný řád.
Jsou dobrodružství těchto řádů,
jsou vítězství za cenu ztrát,
jsou hranice schopností a činů,
přesto mám svůj život rád.
A to je dobře, že máš svůj život rád. Já také. ST.
Přidám se k vám, já také!:-)K
Výborně. Tvá poezie tu dlouho chyběla.
Pěkná zamyšlenka...ST.
moc pěkně napsané, mám to podobně :-)
I já...děkuji!