Noboru, (ne)milovaný chlapec

Dětské oči podlité jsou krví. Nespočet jehel srdce jeho plní. Jmenuje se Noboru. Zrozen pro smrt, tu zákeřnou chorobu. . . . Vždy, když matka v noci spí, vysmívá se nad sny, jak nebohého syna svého, ostrým nožem zabíjí. (…jako břitva) (…její „zvláštní láska“ k němu, byla až za hrob) ---Nikdy nemilovala--- . . . Iluze se stala skutečností, proto… …není místa pro hněv a zlobu, kterou musel v sobě dusit, chlapec jménem Noboru. (když ho bila...zabila) Odpočívá, jeho smutné oči stále vidí matku se usmívat, usmívat nad synem, kterého nechala v kaluži krve…. pomalinku umírat. Zůstane jen vzpomínka na nelásku, která zavrhla nevinného Nobora…. jeho památku.