Tělo boha, duše dábla

Tělo boha, duše ďábla Srdce ti hoří a nohy pálí. Žíravinu piješ a síru přitom pliveš. Tvé tělo v jednom ohni je, mozek se ti za chvíli rozplyne. On tě pomalu ovládá, a jako s loutkou si s tebou pohrává. Mysl zlé myšlenky produkuje, okolí se o tebe strachuje. Přesto vzdor máš, neboť víru v pána nalézáš. Ochranu ti dává a hříchy trestá. V posvátném kraji běháš a před bolestmi utíkáš. Ďábel se snaží tvou schránku rozbít a zlo do tebe chce vpustit. Ruce se ti třepou, křeče do břicha se ti derou. Těžce oddychuješ a pomalu sténáš. Bůh tě jemu nadarmo, ale nedá a své posly proti němu posílá. V krutém světě se skrývají, světlo na tvých cestách přinášejí. Tvůj archanděl nad tebou stále bdí a jeho křídla tě ochraňují. Své jediné a nejhorší chyby stále lituješ, v životě si jí nikdy nepromineš. Na zemi bys ho potřeboval a dlouze si s ním povídal. Ďábel ti ale vše vzal, aniž by si s ním férově bojoval. Zatraceně dlouhá cesta tě životem čeká a ďáblovi se těžko vyhýbá. Každá rána na tvém těle oběť jeho znamená a tvá duše je skoro roztrhaná. Člověk, který tě miloval, ti, ale pevnou vůli dal. Díky té se nikdy nevzdáš a až do vyčerpání bojovat hodláš.