Anotace: Když je mi nanic.

Dnes ztratila jsem všechem humor.Už od rána.Jako by mi byla otevřena nějaká ponurá brána.
Bratr na mě sykl,to mi už víc neřekl.
Co čekala jsem, přijel zase celý zkroušený.
Co čekala bych jiného, než snad jeho nitra ozvěny.
A tak po ránu jdu zas pro ránu.Další.
Dnes jsem neuklidila neměla sil.A můj pud sebezáchovy se rozohnil,jako pták ohnivý mi v hlavě nakakal.
Chaos mám i všude v tom nepořádku kolem.Nepořádek pokoje,chaos duše.
Kamarádka přišla a vše pochopila,aniž bych otevřela ústa.To z mých emailů,asi,nebo toho dění kolem mě.S bolestnýma očima,tolik upřímnýma, tiše,klidně řekla:,, Máš tolik myšlenek a zmatek v nich.."
,,Bohužel máš pravdu,dnes je den zmatku,chaosu v hlavě."
Pochopila mě a smutně odešla.Nevěděla jak mi pomoci.
Tak mě přešel všechen humor a teď se divím proč píšu tato slova.

Publikoval(a): kopretina7777, 29.8.2020