Anotace: Tak trochu snad k zamyšlení... Ale nevím.

Půjdeme tam snad značně vyšňořeni
a zaboříme ruce do prsou.
Půjdeme tam, kde dávno už nic není,
ale odkud asi všechny věci jsou.

Půjdeme dál od papírových moří.
Půjdeme dál od otřepaných scén.
Půjdeme dále, litujem-li hoří.
Půjdeme dále od krvavých pěn.

Myslíme na to, co už dávno není.
Myslíme na to, co však bude dál?
Chceme se vrátit do matčiných dlaní,
jenže čas nám to pomaloučku vzal.

Někdo však touží po vysvobození.
Někdo však touží mít někoho rád.
Možná, že se to všechno někdy změní,
ale aby to nebyl zase pád.

Možná až jednou louky zčervenají
a smějící se kámen vzlétne k nebesům,
možná až jednou pravdu neutají,
nedojde k těmto značným poklesům.

A až se jednou ruka s hnátou střetne,
nebudem se svých stínů více bát.
Budem si říkat, jak je to vše pěkné
a vítr vůkol nás bude tiše vát.

Publikoval(a): elk, 19.4.2012