Anotace: ...

Když tu sedím, pohled skelný,
pozoruji oblohu,
kdesi v dálce tuším hvězdy,
jež přes ten opar světelný
zrakem zříti nemohu.

Jak potomstva Abramova
je na nebi světel sice,
ale mému mdlému zraku
pak i obří supernova
unikla by,
neboť Křižík svítí více.

A tak svítíme si dále,
abychom na svět viděli
a přec hvězdy můžem jenom tušit,
doufat, že ta naše svítí stále,
ať už bychom chtěli, či nechtěli.

Z toh plyne poučení:
Chceš-li hvězdy sledovat,
musíš wolfram přestřihnout,
pak už na tom světě není
věru nad čím bědovat.

Publikoval(a): Hongozanga, 29.1.2012