Anotace: Tato báseň vznikla v mých 14ti letech... v době, kdy jsem se poprvé zamilovala do úžasného člověka... bude to již 10 let a tento člověk je stále hluboko v mém srdci a troufnu si říct, že ho budu milovat již do konce svého života...

Když v noci jdu spát,
začnu vzpomínat.
Má víčka se pomalu zavírají
a já cítím, jak mé myšlenky mne oblétají.
Někdy je to jako jehla,
když vzpomenu si na naše loučení,
jindy je to jako med,
když vybavím si Tvé sladké políbení.
Ptám se kolikrát,
ani nevím koho,
zda muselo se stát,
že nás všechno tak oddělilo.
Vím, nebyla to dlouhá doba,
škoda, ale přesto to bylo tak nekonečné.
Lásko, děkuji Ti za Tvou lásku,
kterou jsi mi dával najevo ty poslední dny.
Poznala jsem konečně chuť první lásky
a jsem velice vděčná za to,
že prožila jsem to právě s Tebou, Zlato.
Jen jedna velká věc mě tíží,
(já vím, skoro nikdy se to neobejde bez potíží),
bolí mě to velice,
nechci to nikdy vyslovovat,
ale nyní cítím potřebu to napsat.
Co když se už v životě neuvidíme?!
Ještě jedno přání mám,
ještě jedno jediné.
Tím přáním je
podívat se Ti znovu do Tvých upřímných očí...

Publikoval(a): Selena89, 19.1.2012