Anotace: ...

Na struny ticho rozezvučí žal

až k prasknutí je pocit ten jak dál

a v tónech kapek krve odměřuje čas

až k zbláznění jsou ztěžklá víčka řas

a na stavidlech nad hlavou

vzletné myšlenky

obalujíce se v cukru povědomí

co káže ti tvář měsíce

náměsíčnosti bezvědomí

nazouváš z ranní rosy střevíce

a po babičce z krajky šál

Věříš v nekonečnost osmice

a věříš ještě dál

a ranní probuzení

stříbrnou ve zlatou mění

v dál k tobě v odsouzení…

Publikoval(a): jvacl, 2.1.2012