Anotace: Báseň o nalezení osudové lásky

Osud
Světem se procházel
neznajíc pravou lásku,
procházel se chlapec,
co měl na srdci nejednu vrásku.
Hledal v zoufalém světě, ve světe bludiček,
ztracený ostrůvek lásky s něhou.
Tam se však dostane jen pomocí lodiček,
a ty se mohou řídit jen ve dvou.
Jenže osud mu nepřál a chystal mu muka a žal,
a on se prochází,
prochází a hledá dál.

Světem se procházela
neznajíc pravou lásku,
procházela se slečna,
co měla na srdci nejednu vrásku.
Do svých vztahů dávala srdce své v šanci,
ale vždy to skončilo, jak zápal po vášnivém tanci.
Zdálo se, že ztratila důvěru v muže
a snila o někom, kdo by jí nosil z lásky růže.
Tak chodí po světě se sklopenou hlavou
však nevzdává se naděje, ta jde až naposled stranou.

Možná, že osud není tak krutý jak se zdá,
a zamýšlí štěstí pro oba dva.
Jejich cesty se přece jen protnuly
a to zdánlivou náhodou,
báli se oba a to konce zase s nějakou nehodou.
Dál to bylo jako z pohádky.
Představme si její smůlu v lásce jako draka ve své slůji,
jak hlídá si princeznu proti její vůli.
A toho chlapce jako čestného rytíře,
co setne mu hlavy svým mečem
a tak mu princezna daruje své něžné srdce.

Světem se procházej,
teď znají lásku.
Prochází se chlapec a dívka
jejichž srdce už nemá jedinou vrásku.
Z toho plyne pro Vás ponaučení,
že i když jde všechno z kopce
a každý další krok je pro Vás hrůzou,
pak věřte, že jednoho dne před vámi bude stát někdo,
kdo se stane vaší životní múzou.




Pro mou lásku, Janču, od Standy.

Publikoval(a): Standa99, 9.6.2011