Anotace: představy sedmnáctileté zklamané slečny o lásce.....

Hrajem tu hru s ohněm už celá staletí,
černý stín na duši,to věčné prokletí.
Kam vedou kroky nás všech,co lásku hledáme a potkáme..
Ten oheň zazáří přímo v nás až přijde čas,
stravujíc tělo i duši...
Jak drogou omámeni žárem tím,
život zdá se hezčí a síly nám přibývá,
láska lidem sluší a brána do pekel se otvírá.
To sám ďábel Ti ruku podává,
nemůžeš odmítnout,teď on je pánem Tvým.
Tvá duše už Ti nepatří,je lásce zasvěcená
a tak to má být.
Není už protkána čistotou nevinosti,
zdá se být zrádnou bezednou propastí....
to ďábel Tě chytil a víc Tě nepustí.
Tanec,to solo poslední patří jemu.
Rej divokých vzpomínek,žár žíznivých úst,
touha milujících srdcí.....
Láska je krásná,láska je spalující.
Co bys chtěl víc,
roztanči se tou nádhernou nocí,
poddej se kouzlu dřív než vyprchá,
dřív než se rozední,dřív než přijde probuzení.....
To peklo to je láska a láska je žhář,
co duši na popel Ti spálí.
Prošel jsi rájem na zemi,teď v pekle se smaž.
Cítíš i Ty,co cítím já?
Už nejsi to Ty a nejsem to já....
Noc končí,den začíná,
brána do pekel pevně je zavřená.
Srdce máš sevřené železnou obručí......
láska je rána,dobře mířená.
Nelži sám sobě do očí,jak snadno se zapomíná...
Není nám přáno zapomenout,
budeme dál za nocí vzpomínat,srdce svá rozdírat,
Však podívej ,ne nejsi v tom sám......
všechny nás k sobě sám ďábel láká
a nevyjdem více z těchto bran,
i když je nikdo nezamyká

Publikoval(a): pítrsen, 7.6.2011