Anotace: letos teprve druhá vlaštovka...2025.

v šifrách jako v korunách stromů
kolují světýlka ze spadaných výšek
když zavadím o větev zůstanu viset
jak v koloně z popela ohraných klišé

volám se domů do krbu duše
na cestě k nebi snadno se kluše
když mění se moje skupenství

jako samosběr dohod na poblitých zastávkách
jako mrknutí oka co děje se na oko
v nouzovém záchvěvu vznáším se na vážkách
a pronikám do středu kterej byl daleko

vykoupu se v sobě na piedestalu
utřu se do stínu zraněných komnat
prodloužím život si zpátky k bohu
a to je to moje už není co dodat

Publikoval(a): Martin Havlíček, 20.5.2025