Anotace: Pocity vycházející ze společného života

Psaníčko s vyznáním Jiří Gebauer

Vidím Tvé oči v květech na šálku,
v němž si ráno míchám trochu čaje
Vidím Tvé vlasy ležící ve spánku,
mající barvu, jako když kaštan zraje

Vidím Tvé paže ve větvích stromů,
přes které vítr, jen tak zlehka vane
Vidím Tvé tělo v odpočinku, když se vracím domů,
choulící se v podobenství pejska, ležícího na „divaně“

Vidím Tvé ruce, prsty, jak pohybem žijí,
když hladí štíhlou, bílou břízku
Vidím Tvé nohy, jak jedna druhou míjí,
nechávajíc otisk v rozpáleném písku

Vidím Tě skvělou matku rodičku,
která dala světu dvě milované ratolesti
Vidím Tě, ochránkyni, babičku,
co v lásce a mateřství, zapomněla na bolesti

Vidím Tě zářit mezi hvězdami,
když večer Luna jasně svítí,
Vidím modré nebe nad námi,
jak stárneme, v životě plném ostnů i kvítí

Vidím nás, dvě bytosti, jak osudem spolu jdeme,
přičemž jedna ruka v druhé v sobě splyne,
Vidím, spíše vidět chci … až tu nebudeme,
že naše láska nikdy nezahyne!

Prostě, ………. tak to vidím! Jitce ….. Jirka

Publikoval(a): Gebík, 1.11.2024