Anotace: Vyšla jsem si na krátkou procházku a ztratila jsem se v lese... Toto je výsledek :-)

V ojíněném lese se probouzím
spánek iluzí strhal závoj mlhy
Slunce jak blyštivý šperk září
do chladného dne
nespěchám...

Kolik ještě přejde zim
v myšlenkách strohých
zlatý kotouč slunečních svatozáří
nad les se vyšvihne
já dýchám...

Sníh sype se do ran cest
houbám ozdobil bíle klobouky
magií lesa nechám se vést
cestou neznámou sypanou od mouky
sněhových vloček chladivých...

Modré plátno s bílými oblaky
tiše lemuje obraz mé pouti
v pokoji poslouchám jak se podzim hroutí
a padá do zimy
nezbývá než zachumlat se do sněhové peřiny

V horkém čaji ožívá bzukot včel
prostor se rozpíná
čas jako by uletěl
meditace vzpomínek
běží jak filmový pás
zapálila plamínek

ten zapomenutý hlas
co studí v jitru kouzelníků
zvu tě pojď se mnou
s radostí a ne ze zvyku
toulat se rozechvělým odpolednem...

Publikoval(a): Klarineb, 27.11.2023