Snad si už nebudu trhat vlasy...
Snad si už nebudu trhat vlasy...
Ve svých snech dál budu plavat
a možná pak uvidim tě zase
do hnusný černý díry padat.
Já nevim kam mám jít
jak žít, a co mám tady hledat. Když
všechno kolem upadá, uprostřed já
nejde usnout, právě teď
mám vztek jako kráva. Když mě ovládá
ta svině, kterou já v hlavě mám
ráda minulost mi přehrává.
V peřinách ležím, těžce dýchám
sám žízní tady hynu, umírám.
Už nevím jak spát, zimnici mám
tak kate, já dál budu se tu třást.
Tiše přemítám, když točím se jako prase
zpocená myš a žaludek se zvedá.
Chlast je za věrnost děvka převlečená
slzy zadržím, zvrácenou radost ti neudělám.
Já moc bych si přál, aby po smrti nic nebylo
věř mi, že dávno mě neděsí.
A kdyby přece jen i pak dál, tam někde něco bylo
snad si už nebudu trhat vlasy.
Já blázen jsem, ale hlasy?
V hlavě? Neslyším, nemám!
Někdy zdají se mi věci zlý a temný
pocit co rozpouští jen líh, a stoupá pěna.
Tohle tady je kruh, co duši mou mi ničí
nemůžu smát se, spát ani jíst.
Život tady je kruh, mně silně se příčí
ikdyž těžké je odsud pryč odejít.
Špínu dní co srdce obalila
nemůžu vodou asi už smýt.
Z barevných snů kde stále se zdáš být stejná
já nechci se už nikdy probudit...
Publikoval(a):
Marigold, 2.9.2020