Konec léta
Konec léta
Padám propastí dolů
propadám se až na dno
řítím stokou smutku a bolu
s rozevřenou dlaní již prázdnou
brodím se potokem slzí
umírám zaživa pohřbena v těle
bez lásky jež jsem váhavě ztratila
bez víry již nečekám na spasitele
chybí mi tvoje přítomnost
hojivé doteky v polibcích
choulím se zmrzlá až na kost
v krvavých ránech mlčících...
Vzala jsi mi naději v další bytí
světlo mi zhaslo v temnotě
procházím loukou a uvadlé kvítí
předává zvolna podzimu opratě...
Publikoval(a):
Klarineb, 23.8.2020