Anotace: .

Vzpomínka na Tvou tvář hlavu mi poblázní,
duší mou zmítají myšlenky neřestné.
Za dlouhých večerů vkládám je do básní,
kteréžto posílám ženě té počestné.

Ta při četbě zraky své odvrací studem,
snad ruměnec zalije nádhernou tvář.
Však věř, paní, že nejsem veden jen pudem,
já pro Tebe život svůj dám na oltář.

Tak dovol mi pokleknout před Tebou v prach,
odložit přilbici a horkými rty
políbit kotník Tvůj, co smím jenom v snách,
otevřít srdce své, v němž jsi jenom Ty.

Publikoval(a): Bezhlavý rytíř, 23.1.2020