Studna osamění....
Studna osamění....
Drahokamy hvězd se sypou do mých snů
s Tebou se spojí alespoň v myšlenkách
v dotecích křídla Pegasům rozčísnou
by prozářily světlo v denních tmách...
Vždyť kde je láska, přece není strach...
Do studny osamění hážu minci přání
a toužím si Tě přát bez ustání...
Chci s Tebou zažít polibek svítání
rozplynout se v jeho něžné křehkosti
někde hluboko uvnitř utonout v krásné bolesti
tušíc že sama stát tu dlouho nezůstanu...
Stojíš vedle mě s hlavou zakloněnou
oči ti žárem jako jiskry planou
a jejich blyštivé odlesky
se vyrovnají snad jen svetlům nebeským...
Jsem tmavá noc a Ty prosluněný den
setkáme se jen na chvíli za rozbřesku
ve výbuších kdy noc se mění v sen
v duši mám tisíce tvých
zálesků..
Publikoval(a):
Klarineb, 30.6.2018