Dávná vzpomínka
Dávná vzpomínka
Z křížové klenby rtů tvých
pod katedrálou noci
ztrácím se v lomených obloucích
v těch tajemných žebrovích...
Vitráže očí svítí v jasu měsíce
hvězdnatý plášť náhle zplihle visící
jako černý baldachýn nad časem a prostorem
vzpomínky se střídají jako když noc míjí den...
To věčné tajemství jež nás pojí v jedno
dva muži na jednom koni ženou nocí temnou
a po křehké bolesti v černém lese náhle mizí
jak roky běží, tváře blednou, jsou si náhle cizí...
Ve vrstvách času bloudíme nevědomě
cítím tvoji blízkost
Prosím, počkáš na mě?
Než v žáru zmrznu na kost...
Testamenty s dávnou pečetí v odpovědích
vzkazy od srdce k srdci, když mou duši jemně hladíš...
Publikoval(a):
Klarineb, 20.6.2018