Motýl
Motýl
Barevný motýl sedl mi do snu
a po vlasech mě hebce pohladil
zchladil žárem rozpálenou vesnu
v břiše chvění svými křídly rozvířil...
přeji si s ním zůstat ještě chvili
pocítit žhavou lávu z výbuchu sopky
počkám, až své květiny sladce opýlí
v temnotě samoty, v chladu hrobky...
Stříbrná řeka zachvěje se v doufání
v krajině duše spálená pustina mlčí
umíráček za živé mrtvé tichem vyzvání
a naděje jako plevel z kamení klíčí...
Jednou přestane v tichu cinkat hrana
motýl ze snění a spánku ožije mi v dlani
navždy odejde iluze v klamu světa hraná
ztratí se jizvy z meče, jež má moc zranit...
Publikoval(a):
Klarineb, 29.5.2018