Strážná věž
Strážná věž
špínou za nehtama
škrábni do tváře
nezahladil stopy
je mu to jedno
je unavenej
v mlze oči
jak mu bylo bez pravdy?
copak to nevidí?
zůstává živá
zdá se mu křivá
drolej se zuby
v očích zánět
svěděj řasy
furt nemá dost?
říkal, že je unavenej
jabloně váběj včely
zametl to pod kůru
otevřel rodný stromy
narušil letokruhy
nikdo mu to nemá za zlý
sám sebe nenávidí
dej mu do držky
probuď se Marku
neodmítej se
vůně rozrytý hlíny
sliny slov
klidně mi flusni do tváře
nebude to jiný
protože chceš milovat
přestaň vzdorovat
záři knotů a sirek
radši už jdi domů
mlha pije se nelíp
z mámina hrníčku
típni než otevřeš hlavní dveře
nepokřivenej
důkladně zašitej
byl mrtvej
na hraně
vždy vítanej k poslední večeři
k mýmu překvapení
se rozhodl nepřijít
budeš v pořádku Marku
rozkveteš
kouř točil se kolem hvězd
tvořil prstence
pořádal je o ruku
odmítly
Publikoval(a):
Marek Miko, 18.4.2018