Anotace: Včera jsem se ztratila na zahradě, bylo to jako bílá meditace...

V jabloních

V bílé záplavě jabloní
ztěžklou hlavu zakloním
až se z toho dech zatají
vpíjím se do těch květů potají

vezmu srdce jabloně do dlaní
ptačí zpěv z lesa jemně zazvoní
jdu bosa sadem, zahradou ticha
v bělavém moři něžná krása dýchá

tisíce kvítků v bílé mlze hoří
na nebe nevidím, obzor cloní
bělostný dým křehkých květů jabloní
ty všudypřítomné bílé záclony...

Jen Dokonalost dokonalé stvoří
síla, jež vládne Zemi i mořím
tu a tam jabloň kapky smůly uroní
pak tisíce kvítků po kraji se rozvoní...

Publikoval(a): Klarineb, 15.4.2018