Anotace: Díky doznívající zimě...

Nad loukami bělavá mlha
v pomalém tanci nahoru šplhá
to burcující ticho v mlčení
jako oponu proťal bažantí křik

tající potok chvěje se v zurčení
cítím ten všudypřítomný okamžik
jenž prostupuje tělem i duší
tu lehkost bytí snad jen tuším...

Hlubiny moje, hlubiny mysli
tonu v nich když mráz bolest kreslí
v obrazcích po okenních sklech
šedí zapuštěnou v tichých ránech...

Publikoval(a): Klarineb, 15.3.2018