Anotace: a taky vítr...

~~~~~~~~
Možná jsi byl
můj šálek
drahé cibetkové kávy
byl jsi má lžička
ta lžička stříbrná
byl jsi i kostka
jedna kostka cukru
byl jsi tak sladký
mně sladká nechutná.

Možná jsi někdy byl
i mým deštěm
co prší si kdy jen chce
někdy jsi větrem
okno si otevřeš
záclonu rozvlníš
pak trochu zastudíš
a jedním očkem
na mne se koukneš.
Pak mi uletíš.

A já v pokoji
cítím jen tvůj chlad
a potom uslyším
au,to bolí má milá
to já jsem větru
asi ruku přivřela
když jsem za ním
okno zavřela
a záclonu spravila.

Pak vidím vítr
jak si lítá mezi stromy
ohýbá větve k zemi
kočce do kožichu fouká
holkám vlasy cuchá
tam i klobouk letí.
Ptám se...jak je ti?

A pak si dopiji
tu cibetkovou kávu,
můj milý...

~~~~~~~

Publikoval(a): Květka Š., 20.2.2018