Rozmoklé ráno
Rozmoklé ráno
V rozmoklém ránu křišťály deště
ulouply smutek ze tvých řas
v tom tichém znepokojení svítání
v blátě tvým příslibům věřím ještě
že uvnitř nezmoknem a nevezme nás ďas
měsíc v novoluní se z klenby líně vykloní
nebem letí šípy rozechvělých komet
hvězdní válečníci spoutali oblohu
oblouky ze střel zahašených přání
v kotrmelcích pádů přemet míjí přemet
přemítám o tobě, životě i o Bohu
cítím že mým stínům zvoní hrany
jen zmáčená ptačí křídla v šerosvitu
déšť nemilosrdně v krajkách skrápí
a ty se ztrácíš v doznívajících tmách
v pěně dní napršeného bahnitého šnytu
jako tvoje stmívání co mě v ránech trápí
zmáčená deštěm slov už necítím strach...
Publikoval(a):
Klarineb, 22.11.2017