Macocha
Macocha
Do útrob hladové propasti
v mysli se propadám
kořenů ostrých se při pádu chytám
vstříc svým temným náladám
pode mnou zetlelé kosti
mých smutků i radostí
obraz jemuž chybí rám
dveře do nitra otvírám
z pýchy na hladině
zbyl opuštěný prám
až na dně blahobytu
zůstává člověk sám
máme zodpovědnost
za vše co jsme k sobě připoutali
stejně jako Prometheus
čeká přikován v chladu skály
v hlubinách propasti
kam oko nedohlédne
ve spalující bolesti
v záblescích poznání
Fénix z popela se líhne...
Publikoval(a):
Klarineb, 27.7.2017