Anotace: Noční záležitost stvořená za dne...

Vozataj snů táhne své oře
bez zaváhání říší spánku
když noc má na kahánku
po indigových pláních mraků
tak lehce mlhovinou klouže

nádraží bez vlaků
s kouřem petrolejových lamp
připomíná staré časy
a ty jako žena vamp
cucháš si své jemné vlasy

tvé kráse se i měsíc klaní
v záchvěvech po milování
prsty se spojí a propletou
plujeme spolu černou tmou
s naší láskou prokletou

na pozdrav
kyne nám snad jen Venuše
opuštěná v tiché předtuše
letí nebem střemhlav
protínajíc se s ocasatou kometou
bez řádu vesmírných drah...

Publikoval(a): Klarineb, 17.6.2017