Mně 4 (0)
Mně 4 (0)
Znovu ta děsivá noc
co ukrajuje stíny
oknem se táhnou pavučiny
tma a její svíravá moc
Za záclonou stojí temná postava
nohy jako dlouhé kořeny
skrytá v kápi postává
ve špičatých botech
dusím se-nádech-výdech-povzdech
tak moc se bojím
nedokážu se ani hnout
noc mně sevřela do svých pout
cítím ten strach vpitý ve zdech
tiše se trápím
ani nedutám
Bože nemohu dýchat!
Jakoby probodla mne dýka
ráno mlčky na souboj vyzývám
je to přelud, sen či pouhá představa?
Nade mnou se sklání postava
skrytá za závěsem
temnota odkryla svých šatů lem
spánek zoufalstvím zalamuje ruce
pohár bezmoci chutná tak trpce
ve zběsilém rytmu buší mi srdce
v absolutní paralýze
světlo rozžínám
hrůza se tu tu zabydlela
vyčerpáním až ráno usínám....
Publikoval(a):
Klarineb, 29.5.2017