Anotace: Chyba mladých a někdy i starých lidí, kteří rádi maskují svůj život, a tak neznají sebe a nikdo doopravdy nezná je...

Když rozhlédnout se pokusím,
Velkou nechuť okusím,
Každej se za ňákou maskou schovává,
A před iluzí nás stát nechává,
A přitom se pod tou maskou osoba hezká nachází,
Avšak chuť mluvit s ní mě přechází...
Je ta maska opravdu nutná?
Hlavně když je ta osoba potom smutná?
A jak lidi můžou iluzi mít rádi?
Vždyť pak nevěděj co čekat maj,
I když na cestu poznání se daj,
Nenajdou víc než nicotu,
Ani úžasnost toho pocitu,
Kdy duši spřízněnou najdou,
A tím i výstupem na oblaka projdou...
Ale tohle se nemůže stát,
Když pravou tvář ukázat se budete bát,
Takže se nebojte!!! To říkám Vám,
Svoje slovo na to dám,
A jestli se bojíte toho že o kamarády přijdete,
Žádní kamarádi, jen plazi pro které přijatelný budete,
Jen svou iluzí nejasnou,
Tak ukažte svou osobu překrásnou,
Ať poznáte kdo s vámi opravdu stojí,
A co vás vlastně k sobě pojí,
Odhoďte tu masku a pojďte do světa!
A ať už vás nikdy nepohltí temnota...

Publikoval(a): Sedlák Pepan, 25.5.2017