Anotace: ...

Kdopak jen ukojí
tu neskutečnou žízeň
po nekonečném hledání?
Na řece vlnky bublají
zní labutí píseň

prázdnoty a samoty...
A z pampelišek
v trávě posypané dukáty
viděné z nekonečných výšek
svěcených pramenem poznání

A vzduchem voní akáty
tma pomalu zhasíná
jako Malá noční hudba
den postupně svá křídla rozpíná
jako když nevyřkne se kletba

červené sukýnky tulipánů
do větru tančí bez ostychu
v rytmu zběsilého kankánu
s lehkostí, bez váhání a pocitu hříchu
na louce ztraceni v absolutním tichu
...zatracení...

Publikoval(a): Klarineb, 19.5.2017