Plášť ošklivce
Plášť ošklivce
Anotace: Člověk, jež miloval, ale přesto lásku nepoznal.
Co v duši skrývá se ošklivce?
Snad jezero je tam kalnější, než on sám?
Snad tmy a temnoty je v něm lán?
Snad není tam nic hezkého?
Ale co když ne?
Co když tam ráj je?
....
Růže v něm kvetou až k nebesům
duha je na odiv všem úžasům.
Třeba v člověku krásném je to pusto
energie v něm neproudí, je v něm husto.
A krev škaredy?
Hraje všemi barvami
došel k duchovnímu poznání
a lásky má na rozdání.
Jenže kdo si ji od něj vezme?
Když tak škaredou má tvář
K čemu má tu svatozář
když lidé v něm vidí zášť
a škaredý plášť
Proč nepozná pohlazení jemné?
Padá pořád, nahoru a dolů
a nikdy není pozván ke stolu
třebaže po tom tak touží
třebaže kolem něj, v naději krouží
a proslov připravený má
jenže ten aplaus....
Ten se mu jen zdá.
Jak těžký je život jeho
jaká ironie a absurdita
když láska z něj srší
zůstává čistý, když špína prší.
Ale k čemu to všechno?
K čemu je krása vnitřní?
Když to nikdo neocení
a všem přijde obtížný...
Publikoval(a):
Jera_lu, 11.3.2017