Anotace: poezie v proze

„posloucháš ty mě vůbec?“

samozřejmě, že ji poslouchám
nejsem přeci hluchej
i když někdy, bych raději byl

„připadá mi, že tě vůbec nezajímám“

tvářila se naštvaně
což umí perfektně a občas se mi zdá
že si v tom i libuje

faktem je, že vedle bolení hlavy
je to druhá věc
čím mě dokáže dost rozhodit

„promiň zlato… tak co se stalo“
to zas bude jeden s těch jejích snů

začalo to jako obvykle
„víš… zdálo se mi…“

byla jsem nějaký arabský trhovec
stánek vedle stánku… plno vůní a barev
čilý ruch lidí snažících se
levně koupit či draho prodat

prodávala jsem koření
papriku, římský kmín, mleté chilli papričky
Badyán…
musel jsem ji zastavit… pokračuj prosím tě

je mi to trapný i teď, ti to říct, ale
přišlo to nějak na mě… no prostě…
dlouze a hlasitě jsem si uprdla

musel jsem zadržovat smích, ale
ten sen se mi začínal líbit

všichni na mě civěli, ze všech stran jsem viděla
udivené, pohoršené i smějící se pohledy

utekla jsem… domů se už nevrátila… bála jsem se
někoho známého vidět… tolik jsem se styděla
a tak jsem ten kraj opustila

po mnoha letech, už jako stará žena jsem se vrátila
tolik se mi stýskalo
chtěla jsem vidět i tržiště, kde jsem strávila tolik let
nemohla jsem uvěřit svým očím
vypadalo stejně, jako bych jej opustila teprve před pár dny

jen..… jedna věc byla jiná

celá tržnice byla krásně vydlážděná

v tom se ke mně otočil nějaký muž
jeho tvář se mi zdála povědomá, ale paměť mi už nesloužila

„hledáte někoho“, ptal se mě
ne, to ne.... jen obdivuji, jak je ulice krásně vydlážděná

„ach tohle....“, řekl udiveně muž

„tak to bylo vydlážděno
tři roky, čtyři měsíce a dva dny poté
co si tady jedna trhovkyně hlasitě uprdla“

...
..
.

„tak co si o tom snu myslíš?“, dívala se na mě zkoumavě

chvíli jsem přemýšlel, co ji na to mám tak říct
abych ji uklidnil
to víte, nejsem žádný Freud
ale řekl jsem ji toto

„lidi slyší a pamatují si jen to nepodstatné
teď si uprdneš a vzápětí to je minulost
myslím, že jsi inteligentní (to slovo má ráda) a
inteligentní člověk nelpí na mrtvé minulosti “

skočila mi zničehonic do náruče a dala mi pusu

tak tedy díky pane Freude




...

Publikoval(a): CeP, 26.11.2016