Anotace: ....

vzal jsem stonek hebké trávy
pletu z něj prsten pro milou
voní lépe nežli pravý
to se ty nosy pomějou

žlutý kvítek jako jantar
ti září na tvém malíku
bereš jako aspiranta
mě k rozvázání culíku

když se vlasy rozvlnily
lehce jim čechrám polštáře
aby snadno usoudily
že políbím tě na tváře

do tmy září tvoje oči
voníš mi žlutě jako květ
my smějme se v kolotoči
těch jantarově krásných vět

a když zrodil poupě v mžiku
pak rozpustil se v pocitech
dnes ho lechtám na pupíku

on směje se, až bere dech



..

Publikoval(a): CeP, 29.10.2016