Anotace: Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij. John Lennon

Lidé samoty, lidé prázdnoty,
lidé co nemají budoucnost,
lidé co znají života ponurost,
toulajíc se ulicí, poznávajíc ulice němoty.

Kam jen složím hlavu svou,
kde jen budu spát?
pouze se svou samotou, toulajíc se stále tmou,
přemýýšlím co donutí mě vstát.

cigaretu v puse a kapsu plnou drobáků,
bloudím stále městem,
potkávám mnoho cizinců,
ucta žádná to je život tuláků.

Ráno klepe na dveře,
lahev vína - moje večeře,
a já jsem stále sám.

Na nádraží, u silnice,
postel má je veliká,
chybí mi to převelice,
matrace mi uniká.

Metro, tramvaj, autobus,
pokoj jak má být,
nikdy to nepochopíš, jen to zkus,
jinak budeš celý život snít.

Proč já jen zůstal takhle sám,
proč já jen tenhle blbej pocit mám,
jako malý jsem támhle stál,
a přemýšlel co bude dál.

Teď už radši nemyslet!
Co bue dál? Půl flašky a před očima se mi hroutí svět,
svět co stával na nohou, s hrudí pyšně vzedmutou,
když ohlídnu se zpět, stal se seschlým pobudou.

Stromy rostou do nebe a ja rostu do země,
čím víc život utíká,
tím víc já jdu do sebe,
a život stále utíká.

Života psanec, osudu tanec,
krásy hniloba, hniloby ozdoba,
ozdba osudu, života stejně pozbudu!

Publikoval(a): ŠaDaB, 27.8.2016