Anotace: ...

pozoroval jsem jak si obléká mou semišovou bundu
a jeho odraz v okně mluvil snovým jazykem
a jeho odraz v okně byl svědkem jeho zelených očí
padajících daleko od stromu
padajících zpět do svého jádra

znavené odpovědi ulehaly do neustlaných postelí
Atlantik v jeho dlaních se probouzel se svých snů
a má kamenná tvář se proměnila v druhou stranu světa
v plantáž kde se pěstuje čaj který tak nenávidí
bez kterého nemůžu žít

pozoroval jsem jak si obléká mou semišovou bundu
jako by se oblékal do mé kůže
a má lžička byla kotvou naděje
kterou jsem zamíchal naše zítřky

které zatím neexistují

Publikoval(a): Marek Miko, 8.6.2016