Anotace: ...

zvedáš konvici a zaléváš s ní nekonečnou zahradu záchvěvů
na jazyku máš doznívající chuť slaniny
na jazyku máš sliny a jména portugalských přístavů

zvedáš kůži Atlantiku abys mě přikryl
a utišil mou touhu po ukřižování
tvé ruce jsou jemné jako tváře oliv
tvé ruce jsou jemné jako vnitřnosti velryb
tvé ruce jsou jemné jako Boží hněv
a med je sladší než krev

zvedáš své vlasy ležící v měsíčním světle
jsou jako zříceniny po dešti
plné vznešených okamžiků a vznešených neštěstí
zvedáš se a zjevení tvé tváře mi připadá nedosažitelné
jako cesta k nesmrtelnosti

přesto jsi to ty
tak jak si tě pamatuji

a med je stále sladší než krev

Publikoval(a): Marek Miko, 22.5.2016