Anotace: zastavte se, lidé...pohledněte kolem...tiše...

Před půl 6 ráno cestuji místní dopravou,
po dlouhé noci jsem doprovázena únavou.
Na rudé sedačce v metru sedím,
s zaujetím na cestující hledím.
Detailně pozoruji, ty němé tváře o kterých nic nevím,
ten pohled mě nezvykle dráždí. Ti lidé snad nemají duši, jsou tiší a prázdní.
Působí tak nepřítomně, jako leželi by dávno v hrobě.
Místo očí černé dírky, co pohltí vše bez vyjímky.
Já prohlížím ty smutné snímky,
Ty přináší misilný pocit.
Něco jako beznaděj... nebo je to možná strach...
že z lidských radostí zbyl jen prach.
Smutně koukám na lidi a štve mě že, to nevidí.
Už nevnímají žádne city, jsou jen loutkou v tomhle City ...
Bez odporu tuhle roly, dělat tady státu voly.
Je mi z toho tak nějak těžko, kam stratilo se všecko? Kam zmizel lidský smích? Kde je klid a kam šla radost?
Je tu prázdno a nestojí to za moc.
Je mi to moc líto Světe, s tímhle mi doprdele jděte.
Slza tlačí se do očí, je to ale pech!
Koho to tu vlastně zajíma? Nikoho! to vyraží mi dech

Publikoval(a): Néllie, 14.5.2016