Anotace: Ne vždy, to co se zavřelo, se stejně lehce dá znovu otevřít.

S praskotem zavřela se obloha,
příroda svlečená do naha
nestihla se obléct.
A už noha lidská
po ní šlape a znásilňuje.

Zavřela se brána.
V mávání slov
klíč do jámy lvové padá.
Jen oheň,
záře nebeská naději dává,
že z popela křídla Fénixe
znovu zplodí bezvýznamné,
člověka.

Kameny a skály v modlitebnách,
prach a zdání ve stínu suchých trav.
Že znovu stvoří slovo,
opředené, zahalené.
Jež nedává smysl
v hluku smyslných vábniček,
krustou obalených hloupostí.

Řvoucí hlas,
nade vši pochybnost ztratil
nit tichem upředenou.

Brána je zavřená.

Publikoval(a): Hermin, 21.2.2016